Pozvánka na mezinárodní seminář Combat Sambo Specnaz AS
Sambo
Historie bojového systému sambo je velmi dobře čitelná pro velké množství zdrojů jak v ruském tak anglickém jazyce. V jistém období Sovětského svazu byla historie pozměněna v osobě zakladatele Vasilije Oščepkova, který se stal ve třicátých letech dvacátého století obětí stalinových čistek a roli zakladatele převzal Anatolij Charalampijev.
Zakladatelem samba je Vasilij Oščepkov (*1893), rodák z ostrova Sachalin. V 11 letech osiřel a v roce 1908 po navrácení jižní části Sachalinu Japonsku po rusko-japonské válce byl poslán na internátní školu (pravoslavný seminář) do Tokia. V Tokiu se na hodinách tělesné výchovy seznámil s judem a v jeho studiu dále pokračoval v Kodokanu pod vedením senseie Okamota. V roce 1913 obdržel jako čtvrtý "západní" judista černý pás. Po skončení studií odešel z Tokia do Mandžuska, kde pracoval jako tlumočník ruské carské armády. V období první světové války žil ve Vladivostoku, kde vyučoval zájemce v bojovém systému džú-džucu. Po říjnové revoluci v roce 1917 stál jako občan Vladivostoku na straně bílé armády, ale okolo roku 1920 byl evidován jako spolupracovník rudé armády. Po obsazení Vladivostoku rudou armádou v roce 1922 žil na Sachalinu a v polovině dvacátých let v Japonsku jako špion. Po prozrazení v polovině dvacátých let byl nucen k návratu. V roce 1926 vedl ve Vladivostoku semináře v bojovém umění společně s expertem na anglický box (boxing) a francouzský box (savate) Pjotrem Azančevskim. Mezi jejich prvními cvičenci byl i výrazná postava historie samba Fjodor Žamkov.
V roce 1927 působil jako tlumočník v Novosibirsku, kde ve vojenských novinách publikoval článek o japonském bojovém systému džú-džucu v kombinace s boxem (jednalo se především o techniky kopů ze savate) a s různými zbraněmi. V článku tento svůj bojový systém doporučoval pro výcvik vojáků. V roce 1928 udělal na sovětské armádní velení dojem se svými cvičenci na moskevské spartakiádě a od roku 1929 byl veden jako instruktor bojových sportů v CSKA Moskva. V roce 1931 publikuje metodiku výcviku bojového výcviku pro Rudou armádu beze zbraně i se zbraněmi (nůž, puška Mosin-Nagant). V témže roce vytváří s dalšími specialisty příručku připravenosti civilistů pro případ války nazvaný "Gotov k trudu i oborone" (GTO). V témže období spolupracuje s ústavem tělesné výchovy a sportu, kde ve spolupráci s instruktory zápasu cvičí budoucí instruktory pro výuku juda pro děti a mládež v kroužcích na školách. Jedním z cvičenců a budoucích instruktorů je v roce 1934 Anatolij Charalapijev. O judo jako nenásilného bojového umění se zajímala i policie. Zde však Oščepkov naráží na zeď, když se začne zajímat o zavedení svého bojového systému pro složky tajné policie. Sovětská tajná policie již měla zavedený bojový systém sambo vytvořený Viktorem Spiridonovem. Tento původní bojový systém sambo vycházel z džú-džucu v kombinaci se zápasem a boxem. Problémem Spiridonova samba (sam, samoz) bylo jeho nedokonalé zvládnutí technik džú-džucu. Spiridonov měl tyto techniky načteny ze "západních" knížek a v konfrontaci s Osčepkovým bojovým systémem neobstál. Spiridonovy konexe na velení tajné policie však byly veliké a různými intrikami/pomluvami udržel své sambo jako hlavní výcvikový systém policie. Ne však na dlouho, v polovině třicátých let se hlavním instruktorem výcviku tajných složech sovětké police stává Fjodor Žamkov. Viktor Spiridonov je nucen odejít a oščepkův bojový systém začíná pronikat do metodického výcviku budoucích agentů tajné policie.
Zápas sambo má dlouhou historii. Objevuje se již ve třicátých letech dvacátého století pod názvem volný styl. V druhé světové válce zaznamenává velký rozmach. Na mezinárodní scéně se prosazuje od sedmdesátých let. Vedle Sovětského svazu jevily o tento úpolový sport zájem Mongolsko, Bulharsko, Japonsko, Francie, Velká Británie, Španělsko, Nizozemsko, Itálie a Spojené státy americké. Důvodem zájmu byly tréninkové metody uplatňované sovětskými sportovci v olympijském sportu judu. V současné době o sambo jako sportovní disciplínu není mimo bývalé republiky Sovětského svazu zájem. Vedle již zmiňovaných zemí si drží vrcholovou sportovní úroveň pouze Bulharsko a Mongolsko.
Zápas sambo je v mnoha ohledech podobný sportovnímu judu. Primárním cílem je pomocí chvatu dostat soupeře na zem do submisivní polohy. Hlavní odlišností samba od juda je úbor a hrací plocha. Sambisté nezápasí jako judisté bosí, mají na sobě obuv zvanou různě podle regionu – sambofky, sambetky, borcovky. Místo judogi (kimona) nosí vestu zvanou kurtka a místo kalhot krátké šortky. Kurtka je přiléhavější (menší) než judogi a nutí sambistu držet soupeře blíž u těla. Sambisté zápasí na zápasnickém kruhu, který je měkčí než judistické tatami, z toho plynou jejich odlišné způsoby provádění technik.
Zásadním rozdílem mezi judem a sambem jsou některé povolené či zakázané techniky. V sambu se nesmí na rozdíl od juda soupeř škrtit. V sambu se můžou páčit spodní končetiny, v judu pouze loketní kloub.
Kombinace obou stylů je v současné době náročná pro různá pravidla boje. Nebylo tomu tak vždy. Do roku 2010 byla judistická pravidla přístupnější a sambisté pro svou větši praktičnost měli v soubojích nad judisty převahu.
Zápas sambo cvičí muži i ženy.
Bojové sambo
Combat Sambo
Bojové sambo je bojový sport vytvořený na přelomu tisíciletí z bojového systému sambo používaného armádními a policejními složkami v postsovětských zemích. Bojové sambo jako každá sportovní disciplína dbá v prvé řadě na bezpečnost zápasníků. Zápasnící si chrání citlivá místa chrániči. Bojové sambo se uplatňuje v profesionálním zápase. Nejčastěji v prestižním MMA.
/WikipediE, LP/
